Devět let na základní škole, čtyři roky na střední škole, pět a více let na vysoké škole. Poté vám je třicet let a vy si uvědomíte, že jste minimálně třetinu života strávili studiem. Navíc může dojít k šikaně žáka učitelem, a to každého studenta trápí a silně demotivuje, ve většině případů se šikana odrazí i v budoucím životě. Stojí to vůbec za to, aby se studenti trápili několik hodin ve školních lavicích, když by se mohli spokojení vzdělávat něčím, co je baví.
V Česku je velké procento studentů, kteří tvrdí, že se v ohledu svých studiích rozhodli jít špatnou cestou. Nemalý počet by vám odpověděl, že by už na svou střední školu v životě nevkročil, a proto přibývá stále více případů, kdy dochází k přestupu studentů na soukromé instituce. Když pomineme to, že každý občan ČR musí absolvovat povinnou školní docházku, můžeme se bavit o střední škole.
„Když nevím, jdu na gympl,“ to je stále více a více frekventovanější hláška studentů základních škol. Nevím, jak vy, ale nemyslím si, že takhle to má fungovat. V patnácti letech nemá drtivá většina studentů představu o tom, kde by se viděli za deset let, jak se tedy mají rozhodnout pro svá budoucí studia? Fakt, že vás střední škola připraví do života asi taky úplně pravda není.
V dnešní době už moc nesouvisí povolání se vzděláním. Neříkám, že v každém případě tak tomu je, nicméně pro většinu zaměstnání vám stačí maturita. Když člověk, který daný obor studoval o pět let déle než člověk s maturitou nenajde uplatnění, devatenáctiletý a čerstvě odmaturovaný jedinec je zaměstnán ihned. Bohužel tato rovnice platí více a více.
Služba vzdělání je lidstvu známá již od starověkých civilizací, kdy byl vzdělaný málokdo, ve středověku se vzdělávaly vyšší vrstvy a nyní je devítileté základní vzdělání povinné. Je jedině ku prospěchu lidstva, že se informace předávají stále dalším generacím.